irreproachable
adj. UK //ɪɹɪpɹˈəʊtʃəbəl// ir·re·proach·able
First attested in 1630. Borrowed from French irréprochable, from Middle French inreprochable. See also ir- + reproachable.
First attested in 1630. Borrowed from French irréprochable, from Middle French inreprochable. See also ir- + reproachable.
© 2026 English Reference